Hráči mají za úkol rozmístit 9 různých čísel libovolně do čtverce tak, aby ve všech směrech byl jejich součet 24. Př.:

Hráči se rozdělí do dvojic. Je vytvořena překážková dráha (slalom), kterou mají hráči za úkol v co nejkratším čase absolvovat trakařem (první se dotýká země pouze rukama a druhý jej drží za nohy). V polovině trati se oba vymění. Která dvojice dorazí do cíle první, vyhrává.

Hráči jsou rozděleni na obránce (1/4) a útočníky (3/4). Cílem útočníků je donést na místo, které obránci brání (pevnost), určitý počet střelného prachu - korálků. Obránci mohou útočníka zneškodnit tak, že na něj na max. 3 vteřiny zasvítí baterkou a pak řeknou nahlas jeho jméno. Ten se pak musí vrátit na základnu. Základna je místo asi 50 m od pevnosti, kde si útočníci berou nové korálky.

Hráči si rozdají čísla od 1 výše (popořadě) a stoupnou si do kruhu. Dobrovolník má zavázané oči a stojí uprostřed kruhu. Pak říká vždy dvojice čísel, které si musí potichu vyměnit místa tak, aby je hráč uprostřed nechytil - nedotkl se jich. Dotkne-li se prostřední hráč někoho, jde na jeho uvolněné místo v kruhu a chycený jde doprostřed. Hru lze obměnit tím, že místo čísel představují hráči zvířata a to třeba tak, že existují tři vrány, čtyři opice, atd.

Dvě družstva stojí v zástupu kousek od sebe. Asi 10 m před nimi je vyznačena čára. Prvnímu hráči zaváže druhý oči šátkem, a na startovní signál hodí míč tak, aby se zakutálel za čáru. Úkolem slepého je míč přinést zpět. Ostatní jej mohou navigovat. Zastaví-li se míč před čárou, musí pro něj druhý v řadě (ten co jej hodil) dojít a hodit znovu. Po návratu se slepý zařadí na konec a hra pokračuje až se vystřídají všichni hráči.

Nejde ani tak o hru, jako spíš o exhibici. Vedoucí oznámí, že dokáže uhodnout jakékoli slovo, na kterém se hráči domluví. Pak jde stranou a ostatní se nějaké vymyslí. Po návratu ukazuje náhodně na hráče a ti mají za úkol říkat různá slova. Vedoucí je však domluven s pomocníkem, který říká slova, jejichž první písmeno je vždy obsaženo v hledaném slově. Je-li slovo celé, řekne pomocník předem dohodnuté slovo.

Stejný počet chlapců a dívek jde za dveře. Jeden pár rovnou zůstává uprostřed místnosti. Pak postupně chodí po jednom do místnosti a mají za úkol vytvořit z dvojice uprostřed sochu Romea a Julie (max. 5 min). Když si myslí, že je socha hotova, vymění si pozici (chlapec s Romeem, dívka s Julií). Příštím sochařem je další z lidí za dveřmi.

Je označeno obdélníkové pole, rozdělené na polovinu. Každá polovina je jednoho družstva. Družstva se střídají ve vysílání jednotlivců na soupeřovu polovinu. Úkolem těchto hráčů je přitáhnout někoho z druhého družstva na svoji polovinu. Při tom mu mohou pomáhat i spoluhráči (ti ovšem nesmí na soupeřovo pole. Pro ztížení se musí útočník před výpadem nadýchnout a celou dobu pobytu na soupeř. území říkat "hutututututu…". Dojde-li mu u soupeře dech, stává se hráčem druhého družstva. Soupeřovo družstvo se samozřejmě snaží útočníka na svém území zadržet.

Na louce, kde je neporušený sníh, se vyšlape několik cestiček, které se různě kříží. Některé mohou být i slepé. Hráči se během hry mohou pohybovat pouze po cestičkách. Jeden hráč má babu a snaží se někoho dotknout. Po dotyku mají babu oba, a hra pokračuje takto lavinovitě dále, dokud nezbývá poslední hráč - vítěz. Po cestičkách se smí chodit pouze korektně - nesmí se přeskakovat z jedné do druhé (mimo křižovatky). "Baba" se ale smí dávat lidem, kteří jsou na jiné cestičce. Pozn.: Pro rozlišení si ten, kdo má babu sundá čepici apod.

Každý rytíř má svou dámu. Před hrou se rytíři se svými dámami dobře seznámí (prohlédnou se navzájem). Pak jsou dívky postaveny do řady a jejich obuv je smíchána a umístěna na hromadu asi 20 m od nich. Na povel mají rytíři za úkol co nejrychleji sehnat svým dámám jejich obuv. Která dáma je obuta první, vyhrává. Při obouvání však dáma nesmí mluvit, pouze kývat a rytíř smí nést max. jednu botu.

Dva hráči stojí na koncích dlouhého provázku. Na povel se snaží co nejrychleji namotávat provázek na klacík, který drží v rukou. Kdo se první "domotá" k šátku, uvázanému uprostřed provázku, vyhrává.

Hráči obou družstev se postaví do zástupu za sebe a každý přitom drží za pas hráče před sebou. Obě družstva stojí asi 10 m od sebe. Na povel se snaží hlava draka (první v zástupu) chytit ocas (posledního v zástupu) druhého draka. Komu je dříve ukousnut ocas, nebo se rozpojí, prohrává.

Dvě družstva se postaví na čáru, a určí si pořadí hráčů. Obě mají k dispozici jeden míč. Na povel "start", se hráči (tak, jak jdou po sobě) snaží hodit svůj míč co nejdále. Jakmile hráč 1. družstva vypustí míč z ruky, může pro něj hráč z 2. družstva, který je zrovna na řadě, vyběhnout a snažit se jej co nejdříve donést zpět soupeřovi. Které družstvo přinese co nejdříve všechny míče soupeře zpět, vyhrává.

Hráči sedí v kruhu a mají za úkol říkat slova, jež končí určitou koncovkou (-dlo,-tika,-ička,-íče,… ). Každý vysloví slovo, které ještě nikdo neřekl a ukáže na někoho dalšího. Tem má stejný úkol jako jeho předchůdce. Neodpoví-li do 3 vteřin, nebo bylo-li slovo již vyřčeno, vypadává. Kdo se udrží ve hře nejdéle, vyhrává.

Ráno dostanou všechny děti pět lístečků (nějaké speciální, aby se nedaly lehce napodobit ani roztrhnout) a je vyhlášeno slovo, které je pro ten den TABU. Každý se během dne snaží otázkou či jinak přimět kohokoliv z ostatních, aby uvedené slovo vyslovil. Kdo tabu vysloví, ztrácí lísteček a získává jej ten, kdo na jeho chybu upozornil. Nenajde-li se nikdo takový, kdo by si tabu všiml, zůstává lísteček u majitele.

Na vyvýšené místo v hodně členitém terénu se postaví indián a úkolem ostatních je co nejrychleji se jej dotknout. Indián se může bránit střílením z luku, t.j. vyslovením jména člověka, kterého vidí. V roli indiána se děcka střídají. Kdo trefí nejvíce nepřátel, vyhrává. Pozn.: okolo indiána může být pro zjednodušení pětimetrový kruh, do něhož se střílet nedá.

Vrabec si sedne do pomyslného kruhu o poloměru 5-7 metrů. Cílem kocourů je ulovit vrabce (dotknout se ho), který má zavázané oči a nesmí se hýbat. Vrabec se brání jednoduše - uletí, respektive ukáže rukou na místo, kde se domnělý kocour nachází. Rozhodčí pak určí, je-li kocour zasažen. Vrabec by však měl mít pouze omezený počet "odletů". Pro stížení hry lze vyhlásit, že se kocouři smějí pohybovat pouze po čtyřech, plížit se, atd.

Všichni z jedné družiny se postaví do zástupu a chytnou se člověka před sebou za pas. První zepředu se drží stromu. Členové druhé družiny se (po jednom) po jedné minutě střídají. Jejich úkolem je postupně odtrhnout co nejvíce článků hada (lidí od stromu). Útočit smějí pouze na posledního v řetězu a jenom tak, že ho chytnou za pas a tahají ze všech sil. Články které odpadnou již nehrají. Na konci se sečte počet lidí, kteří v hadovi zůstali. Pak si družiny vymění úlohy.

Je určena trať, kterou musí projít postupně všichni členové družiny. Hra je vlastně klasickou štafetou s tím, že místo kolíku se předává krabička od sirek (část se škrtátkem). Tu musí hráči nést navlečenou na nose a bez dotyku rukou ji předat dalšímu. Při pádu krabičky na zem se hráč musí vrátit na start, nasadit si rukou krabičku a pokračovat.

Tato hra je náročnější na přípravu, ale pouze ze strany dětí!! Každá družina si musí připravit 56 otázek tak, aby na každé písmeno abecedy měla dvě otázky, jejichž správná odpověď začíná zmíněným písmenem. Družiny se střídají v kladení otázek. Při správné odpovědi si družina vybarví políčko příslušného písmene. Cílem družiny je spojit všechny tři strany trojúhelníku(viz obr.). Které písmeno chce družina dobývat si samozřejmě určí sama, ale má max. dva pokusy. Nezná-li protivník odpověď, může si vybrat kteréhokoliv člena soupeřící družiny, který odpověď znát musí. Nevzpomene-li si, získává políčko druhé družstvo, ačkoliv neodpovědělo správně. Otázky by měly být všeobecného

V každé družině se děcka seřadí podle velikosti a dostanou čísla (největší má jedničku, menší dvojku, atd.). Všichni si stoupnou na čáru, od které je asi patnáct metrů umístěn pařez. Při každém kole dá vedoucí na pařez jeden kamínek a řekne číslo. Hráči, kteří mají požadované číslo, mají za úkol přinést kamínek (za tři body) a zařadit se jako první zpět do řady (jeden bod.) Je potřeba dobře hlídat, kdo se vrátil jako první.

Všichni mají zavázané oči kromě vedoucího. Ten postupně předvádí několik zvuků, jež vydává za pomoci předem připravených předmětů (trhání papíru, skřípot tužky, škrtnutí sirkou atd.). Po předvedení asi deseti zvuků si všichni oči rozvážou a napíší co nejvíce zvuků, jež uhodli. Kdo jich má správně co nejvíce, vyhrává.

Ráno si každý tajně vylosuje jméno někoho jiného z oddílu. Úkolem každého je udělat za den co nejvíce dobrých skutků svému vylosovanému tak, aby oběť netušila, od koho dobrý skutek pochází. Večer se pak všichni sejdou a nahlas povědí, koho si ráno vylosovali a které skutky mu provedli. Vítězí ten, kdo jich má nejvíce. Př. umytí ešusu, darování kytičky, kousek čokolády, nakrémování bot.

Jistá "Darwinova teorie" říká, že člověk procházel těmito stádii: kuře, slepice, pes, opice, člověk. Na začátku jsou všichni kuřata a pohybují se po místnosti. Každý se snaží vyhledat někoho na stejném stupni vývoje (kuře, pes psa, atd.) a střihnout si s ním (kámen, nůžky, papír). Ten, kdo vyhrává postoupí na další vývojový stupeň. Kdo se stane člověkem, sedne si a pozoruje. Každý pozná jemu rovného podle toho, že vydává zvuky charakteristické pro zvíře, které představuje.

Všichni jsou v místnosti a na vyzvání chodí po jednom ven, kde si nandají na oči šátek. Pak jsou přivedeni k prknu, na které si stoupnou a je jim vysvětleno, že jsou na palubě letadla a musí vyskočit. Asistent, který jim toto vysvětlil si před ně stoupne a nechá si na svá ramena položit lehce parašutistovi ruce. Pak začnou ostatní dva asistenti zvedat prkno (max. do 30 cm) a třást s ním. První asistent jde pomalu do dřepu, čímž se parašutistovi zdá, že skutečně velmi stoupá. Na pokyn musí vyskočit z letadla. Hra je velmi zábavná a chce to fotoaparát.

Hraje alespoň 6 hráčů + vypravěč. V menším počtu hráčů je hra méně záživná. Hráči sedí v kruhu na židlích, otočeni doprostřed. Nejprve se rozlosuje rozdělení hráčů. (komisař Katány, 2 mafiáni a zbytek počestní občané. Rozdělení probíhá anonymně, nikdo neví, kdo jsou ostatní, ví pouze, kdo je on sám. Po vylosování dá vypravěč pokyn a městečko Palermo usíná (všichni sedící se předkloní a zakryjí si oči). Potom dá vypravěč pokyn a probudí se (zvednou hlavu a otevřou oči) pouze mafiáni, aby se poznali a aby je poznal vypravěč. Samozřejmě mlčí, aby je nepoznali ostatní. Poté usínají a na pokyn se probouzí komisař Katány, aby ho poznal vypravěč. Po jeho usnutí se probouzí celé městečko (všichni) a nastává den. Ve dne mohou padnou podezření na mafiány. Pokud to vypadá nadějně, může proběhnout s dotyčným soud (všichni ostatní hlasují, zda ho popraví či ne. - rozhoduje nadpoloviční většina.). Obviněný se samozřejmě brání, tvrdí, že je poctivý občan a pod. Mezitím se mafiáni můžou nenápadně domluvit na budoucí oběti. Po případné popravě se domovní prohlídkou zjistí, co byl obviněný zač. Všichni mrtví už dále nehrají a nezúčastněně pozorují další průběh hry. Potom na pokyn vypravěče opět celé městečko usíná. Nejprve se na pokyn probouzí mafiáni, ale už se nezvedají a neotvírají oči. Vypravěč předříkává postupně jména všech (živých) a mafiáni zvednutím ruky hlasují. (Každý jen jednou). Pokud se shodnou na jedné osobě, je dotyčný zastřelený, což sdělí vypravěč až ráno. Po ukončení hlasování mafiáni usínají a probouzí se komisař Katány. Má dvě možnosti. Buď pouze na někoho ukáže a vypravěč mu kývnutím hlavy sdělí, zda je dotyčný mafián či ne, nebo může na někoho ukázat a naznačit, že ho zastřelí. Nemůže oboje. Potom Katány usíná a probouzí se celé městečko. Vypravěč sdělí, zda se v noci střílelo, a kdo to "odnesl". Neví se však, co je mrtvý zač ani kdo ho odstřelil. (Pozn.: Pokud mafiáni odstřelili Katányho, ten už nemá možnost po nich nic dělat). Opět může nastat diskuse a obvinění. Poté se vše opakuje, dokud nevyhrají buď mafiáni (Vystřílením ostatních občanů) nebo občané (zabitím všech mafiánů - toto by případně sdělil vypravěč a hru by ukončil. ) Pozn.: Pokud je mafián už jen jeden, má lepší pozici - pro koho v noci hlasuje, ten je určitě zastřelen. Samozřejmě, že hlasování mafiánů je dobrovolné, hlasovat nemusí, je to však k jejich škodě. Je vhodné si nejprve pořádně ujasnit pravidla a vyzkoušet si hru "nanečisto".

Herní území : Nejlépe méně přehledný les. Na začátku hry je rozdělen na půl a skupiny dostanou čas na ukrytí štábu.

Cíl hry : Objevit štáb soupeře a zničit ho pěšákem.

Po území se těsně před hrou poskovávají instruktoři představující zvířata. Každé zvíře má u sebe lístečky představující životy. Po určitém čase hráči vběhnou do území a mají za úkol najít a postřílet ( trefit míčkem ) co nejvíc zvířat. Po zásahu zvířete hráči musí nechat zvíře odběhnout a pak se teprve můžou za ním honit. Hra je zpestřena tím, že kůže jednotlivých zvířat nemají stejnou cenu, ale kdo bude představovat jaké zvíře se rozhodne až po hře losováním. Ceny kůží:

Hmat : hráči se předloží různé předměty, on je má poslepu jen podle hmatu poznat. Čich : Hráči se dává čichat k různým věcem, kolik jich pozná. Sluch : Hráč má zavřené oči a vedoucí dělá různé zvuky ( škrtá sirkou ... ). Hráč píše co slyší. Zrak : Hráč čte knížku ta se mu postupně vzdaluje dokud je schopen číst, měří se vzdálenost. Chuť : Hráči se předkládají různé poživatiny ( mouka, šlehačka ... )

Hraje se po družinách, každá družina má jednu kostku a střídá se v házení a kreslí části myší podle toho co hodili.

Hraje se po družinách, každá družina má celkem 1 hodinu na to aby získala 7 klíčů a následovně hesla aby uhodli heslo konečné. Jako klíče jsme měli hezky ořezané dřevěné kolíky. S každou družinou běží tři organizátoři, jedna instruktorka představující Sofii a instruktor představující profesora a Paklíč, který jim hlídá klíče. Sofii a Paklíč jim mohou trochu radit a Profesor vždy na začátku soutěže vysvětluje pravidla. Jakmile je vysvětlí jde hned na další místo, aby byl připraven.

Mistr postřeh - na stole je kolečko v něm klíč na šňůře, hráč ho má chytit dřív než mu s ním "Mistr postřeh" ucukne. Limit 2 minuty.

Humus - Hráč musí vylovit klíč z kýble se zbytky.

Ona a on si vyprávějí příhodu. Rozmluva se však stává napjatější a přechází do ostré výměny názorů. Nakonec se pohádají, otočí se zády k sobě a nemluví na sebe. Tu začne ona zjišťovat, zda on se ještě zlobí. On odpovídá zpočátku mrzutě, ale zvolna se mírní až posléze se oba smíří. Po celou rozmluvu však nikdo nesmí říci nic jiného než "ňala ňala ňala la" nebo "jedna dvě tři čtyři pět". Je tedy třeba vyjádřit všechno tónem hlasu.

Každé družstvo dostane lístek, na němž je napsáno několik slov (např. velitel, vojáci, poplach). úkolem je podat dramatický výkon pomocí představ, které tato slova vyvolávají. Když družstvo nastoupí na scénu, vedoucí hry určí, zda má být výstup předveden jako veselohra, tragédie nebo zpěvohra.

Přehráváme dětem různé zvukové efekty z magnetofonového pásku: letadlo, vlak, pochodující vojsko, dělostřelecká palba, kulometná dávka, jednotlivý výstřel, dusot jízdy, gong, zvony, hlas trubky apod. Mají za úkol rozlišit,co daný zvuk představuje. Podle vyspělosti volíme i náročnost ukázek. Starší děti např. dokáží rozeznat zvuk motoru nákladního automobilu od osobního, popř. i značku vozidla (Trabant - Wartburg - Škoda - Tatra - Lada).

A. Jména autorů, je jichž knihy byly ve stanovené části výkladní skříně vystaveny,

Přesvědčete se, jak si děti z vašeho oddílu všímají míst, kudy denně procházejí. Uložte jim, aby do pěti minut nakreslily plánek ulice, v niž je oddílová klubovna nebo škola. V plánku mají být zaneseny všechny obchody, tak jak jsou seřazeny vedle sebe. Za každý správně zakresleny obchod dávejte dva body, za obchod na nesprávném místě jeden bod.

Připravte si asi sto lístků různé barvy. Každý lístek bude mít jinou bodovou hodnotu. Nejcennější budou ty, které se nejhůř hledají - šedivé. Nejnižší hodnotu ty, jejichž křiklavá barva je prozrazuje už z dálky.

K této hře potřebujete spolupracovníka, nejlépe dospělého člověka, kterého hráči neznají. Domluvíte s ním, aby v určený den a stanovenou hodinu procházel silicemi v jisté, přesně ohraničené části města. Poznamenejte si předem, jaké bude mít na sobě šaty, boty, klobouk a co ponese v ruce. Věnujte pozornost i zvláštním poznávacím znamením, jako jsou vousy, jizva na tváři, srostlé obočí, tetování na ruce apod. I když s vámi bude při hře spolupracovat člověk veskrze nenápadný, můžete mu snadno postřehnutelné poznávací znamení přidat - lulku do úst, deštník (za suchého počasí), vycházkovou hůlku, červené desky na rysy atd. Připravte si i jeho popis - barvu očí, vlasů, výšku, stáří. Všechny tyto podrobnosti sdělte dětem a však je vyšlete do ulic, aby po neznámém pátraly. Hráči si popis hledané osoby zapíší a pak se každý na vlastni pěst vypraví do terénu. Všichni vědí, kudy bude hledaný člověk procházet, a znají i přibližný čas. Kdo objeví muže, který se nápadně shoduje s popisem, přistoupí k němu a potichu řekne smluvené heslo. Pokud je to skutečně ten pravý člověk, odpoví druhou částí hesla a vtiskne pátrači do ruky lístek se svým podpisem. To je důkaz, že hráč úspěšné splnil úkol - může se hned vrátit zpátky k vedoucímu. Umístění ve hře se řídí podle toho, kdo a jak brzy hledanou osobu najde a přinese důkazní lístek.

Některé jsou celkem snadné, jiné dost zapeklité. Plňte je společně ve dvojicích. Neoddělujte se od svého druha, ať se děje co děje. Každá z požadovaných věcí má jistou bodovou hodnotu, čím ne- snadněji se opatřuje, tím víc za ni získáte. Na všechno máte omezený čas - dvě hodiny. Nejpozději do této doby se vraťte do klubovny. Za každých i jen započatých pět minut, o něž se opozdíte, vám bude stržen jeden bod. 0 konečném pořadí rozhodne celkový počet získaných bodů.

Zapsat jména obyvatelů v domech č. 1-20 v určené ulici podle štítků na zvoncích.

Připravte zprávu o dvaceti až třiceti slovech a domluvte si spolu- práci s přítelem, který bude v určenou dobu doma. Všem hráčům pak řekněte, že mají doručit na jistou adresu velmi důležité tajné poselství. Text zprávy pověste v klubovně na zeď, aby si ho každý mohl přečíst tolikrát, kolikrát považuje za účelné. Nikdo si nic ne- smí poznamenávat, město je obsazeno cizím vojskem a poselství by mohlo být při osobních prohlídkách objeveno a zabaveno. Když si hráči dokonale vtisknou do paměti celou zprávu, vydají se do vzdálené části města, kde mají vyhledat příjemce.

Spolupracovník vedoucího podá ve dveřích každému poslovi papír a tužku, aby vzkaz napsali - je to třeba pro kontrolu při závěrečném hodnocení hry. Zvítězí ten, kdo předá nejúplnější a nejpřesnější text tajného poselství. čas tedy nerozhoduje.

Vyberte si některou městskou čtvrť a nakreslete její plán, v němž vynecháte názvy všech ulic a uvedete jen dva nebo tři orientační body (například: kostel sv. Bartoloměje, Hernou věž, nádraží). Potom plánek rozmnožte a před hrou ho rozdejte všem účastníkům s následujícími pokyny:

Jste Parašutisté a seskočili jste v blízkosti města, kde máte po delší čas plnit jisté poslání. Pro svůj úkol nutně potřebujete podrobný plán města. Plány a mapy nebývají v době válečných konfliktů k dostání, musíte si tedy plánek opatřit sami, ale tak, abyste nevzbudili pozornost. Vezměte si tento slepý plánek a do dvou hodin se do něj snažte doplnit názvy všech ulic. Vyjděte od známých orientačních bodů a dejte pozor, abyste se nezmýlili. Pokaždé, když budete do plánku něco zapisovat, ukryjte se v některém domě, aby vás náhodou nepřistihla kontrašpionážní služba, která se mezi vámi stále pohybuje. Po ulicích choďte zásadně s plánkem schovaným. Jestliže u vás některý člen protišpionáže zahlédne třeba jen růžek plánku, může vám ho odebrat a tím vás vyřadit ze hry. Kontrarozvědka je už teď mezi vámi, ale nevíte, kdo k ní patří.

(členy kontrašpionážní služby vedoucí nejmenuje, aby si hráči nebyli před nikým jisti. K této úloze vybral už předem několik schopných hráčů a na začátku hry jim předá plánky jako všem ostatním, jinak by se hned stali nápadnými. Tito hráči se zvláštním posláním nemusí ovšem zaznamenávat názvy ulic, zato slídí po neopatrných soupeřích a snaží se je přistihnout s plánkem v ruce.)

Na povel vedoucího se všichni rozprchnou do okolí a pečlivé se schovají. Vedoucí zůstane na místě, zatímco ostatní mají za úkol přiblížit se nepozorovaně co nejblíže k vedoucímu. Koho vedoucí zahlédne, ohlásí jménem a ten z další hry vypadá. Po určité době vedoucí hru zvoláním ukončí, všichni vstanou a podle vzdálenosti se určí pořadí.

Jeden z vedoucích jde několik minut před skupinou. (cestou zanechává pochodové značky, dopisy a jiné stopy. Úkolem celé skupiny je podle těchto značek postupovat a dostat se tak do miska. kde na ně vedoucí bude čekat. Nezapomeneme, že s dětmi musí jít druhý vedoucí. Můžeme se též rozdělit na dvě skupiny, jedna jde vpředu, druhá vzadu.

Na vyznačené trati o délce 2-4 km jsou na orientačně význačných bodech v terénu umístěny očíslované terče (např. na křižovatkách cest, na místech křižování potoka s cestou, na soutoku potoků, na vrcholech kopců apod.). Úkolem hlídky je proběhnout co nejrychleji trať a do mapy nebo náčrtku zakreslit umístění terčů. Při 10 kontrolních terčích připočítáváme k času na trati za každou nezakreslenou nebo špatně zakreslenou kontrolu 5 minut. Používáme základních map měřítka 1: 10 000, 1 : 15 000, map orientačního běhu nebo rozmnožených mapových náčrtků.

Hlídka je vybavena startovní legitimací a busolou. Vítězí ta hlídka, která proběhne trať za nejkratší čas a má zaznamenány všechny kontroly. Vynechání některé z kontrol znamená diskvalifikaci.

Při této hře se utkají dva indiánské kmeny. Soutěží o to, který z nich rychleji dopraví poselství k cíli a přinese zpátky odpověď. Trať je obvykle dlouhá 400 m a na každého z osmi běžců připadne padesátimetrový úsek. Náčelník vede kmen a rozestaví jednotlivé posly ve vhodných odstupech, kde čekají, až k ním doběhne předcházející běžec. Od něho převezmou poselství, předají je dalšímu a tam počkají na odpověď. Dobrý osmičlenný kmen dokáže uběhnout s poselstvím čtyři sta metrů a vrátit se za méně než 3 minuty.

Na totemový kůl zavěsíme červený nebo žlutý kapesník. To je "velká trofej" kmene. Nepřátelský zvěd se jí má zmocnit. Vedoucí jde ráno od jednoho ke druhému a každému pošeptá: "Dávej pozor, v táboře je cizí zvěd." Nakonec ne- nápadně přejde kolem toho hráče, kterého vybral jako zvěda, a tiše mu řekne: "Dávej pozor, v táboře je cizí zvěd a ten zvěd jsi ty!" Přitom mu předá nějaké barevné označená, které zvěd musí nosit od chvíle, kdy se zmocní kmenové trofeje. Trofej nesmí u sebe schovat, ale viditelně ji nést. Na odnesení trofeje má celý den až do západu slunce. Jestliže se s ni do- stane přes řeku nebo za jinou určenou hranici, vítězí a tábor musí za svou trofej vyplatit dohodnuté výkupné. Je-li zvěd chycen, prohrál a musí sám zaplatit výkupné.

Hrajeme v terénu po setmění. Hráč představující rysa má v ruce baterku a rozsvítí ji teprve v určité vzdálenosti od ostatních hráčů. Ti pak vyrazí tím směrem a snaží se ho chytit. Světlo však hned zase zhasne a rys tiše prchá tmou. Paprsek světla vyšlehne opět z míst, kde ho nikdo nečeká. Honička tak po jistou dobu pokračuje a rys má tím větší příležitost uniknout, čím tišeji se pohybuje. Pronásledovatelé by se měli také pohybovat co nejopatrněji.

Je to obyčejná hra na honěnou s pravidly, která platií na pevnině, ale přenesená do vody.

Hráči rozdělení do dvojic se postaví do kruhu. Každá dvojice se spojí za předloktí vnitřních paží, vnější paže dá v bok. Jednotlivé páry by od sebe měly být aspoň metr. Pak vybereme dva hráče. Jeden z nich začne honit druhého. Pronásledovaný se může zavěsit do volné paže kteréhokoli hráče v kruhu. V tom okamžiku je z dvojice trojice. Ten, kdo stojí na opačném křídle, se musí pustit a dát na útěk.

Medvěd se může uchylovat ke lsti, například zdánlivě zaútočí na jedné straně, ale náhle se obrátí a podleze někde jinde.

Utvořte kruh čelem dovnitř a chyťte se za ruce. Uvnitř kruhu jsou porůznu roztroušeny předměty (postavené na výšku, takže mohou být poraženy), například kuželky, koliky nebo láhve. V pětimetrovém kruhu může být takových překážek až dvanáct. Pak začnou postupovat všichni hráči po kruhu doprava nebo doleva, podle toho, jak je stanoveno. Přitom se každý snaží zatáhnout svého souseda k překážce tak, aby ji porazil - sám se ovšem rozestaveným předmětům vyhýbá.

Když vedoucí přikáže všem hráčům, aby uchopili svého souseda po pravé straně pravou rukou za jeho levé zápěstí, nemohou vzniknout spory, kdo roztržení kruhu zavinil. Během hry by hráči měli občas změnit držení, aby byly obě paže namáhány stejně. Jestliže drží pravé ruce levá zápěstí, dávce přednost pohybu doleva, v opačném případě naopak.

Dvě pevné židle postavíme proti sobě a necháme mezi nimi takovou mezeru, aby obyčejné domácí koště sahalo od jedné židle ke druhé; dolní konec opřeme o jednu židli, špičku násady asi v deseticentimetrové délce o druhou židli. Pak pověsíme čtyři kapesníky, po jednom na horní rohy opěradel. Hráč, který představuje čarodějnici, je ozbrojen pevnou holí dlouhou přesně tři čtvrti metru. Sedí na násadě koštěte a má na ní i obě chodidla. Rovnováhu udržuje tím, že opírá hůl jedním koncem o zem. Nesmí spadnout a má holí postupně shodit kapesníky. Když položí ruku nebo nohu na židli nebo se dotkne nohou nebo rukou země, je to, jako kdyby spadl. Smí použít kterékoli ruky, ale při přendávání hole musí udržet rovnováhu. Některé z našich "čarodějnic" jsou tak obratné, že shazují šest kapesníků, ty další dva pověsí na každou židli doprostřed opěradla. Někteří to dělají i poslepu.

Trámek silný 5 x 10 cm a 180 až 240 cm dlouhý položte širší stranou vzhůru tak, aby oba konce spočívaly na židli. Kočky - dva soupeři - se k sobě blíží po trámku z protilehlých směrů. Levou ruku mají za zády a útočí pravou - mohou plesknout protivníka jen do pravé paže, od ruky až po rameno. Oba se snaží shodit soupeře dolů do uličky. Vítězí ten, kdo vyhraje aspoň dvě ze tři kol. údery do hlavy nebo do těla jsou zakázány. Je-li souboj dlouho nerozhodný, rozhodčí může zvolat: "Do sebe!" Kočky se chytnou za pravé ruce a brzy je o výsledku rozhodnuto - jedna nebo obě spadnou dolů do uličky. Někdy na sebe soupeři pro změnu útočí poduškami.

Tato hra má nekonečné množství obměn. Zaujímáme při ni určité pozice nebo hrajeme pantomimický výstup. Pozicím někdy říkáme "sochy" - jsou to prosté myšlenky nebo výrazy nebo postoje, které provádí současně několik osob. Zaujmou určitou pozici a setrvají v ní tak dlouho, dokud porota nerozhodne, kdo nejlépe vyjádřil danou ideu. Zvlášť vhodné jsou tyto náměty:

Žena, která ztratila peněženku.

Při této hře užijete hodně zábavy. Dostala se k nám ze zákopů ve Flandrech. Za první světové války ji tam často hrávali vojáci aby si trochu zpříjemnili život. Potřebujete k ní dvě vnější části krabičky od zápalek a může ji hrát šest nebo více hráčů, kteří se rozdělí do dvou družstev. Kapitáni obou družstev si nasadí krabičku na nos. Na znamení ji předají na nos dalšího hráče, aniž při tom použijí rukou; to znamená, že další hráč do ni vstrčí nos - pak krabička putuje dál, až dojde k poslednímu, odtud se po řadě vrací zpátky ke kapitánovi.

Vyzývatel má právo určit způsob, jakým má být abeceda přednesena: například jako tragédie, jako komedie, jako kdyby to říkal reportér na fotbalovém stadiónu, jako kdyby se vyprávěla pohádka malému dítěti atd. Při přednesu neužíváme žádných slov, jen předříkáváme hlásky abecedy; opakujeme je tolikrát, kolikrát považujeme za vhodné, ale nesmí to trvat déle než minutu - přitom se snažíme, aby přednes byl co nejdramatičtější.

Obvykle se hraje, dokud nemá někdo tři body - to je vítěz. Někdy však hrajeme tak dlouho, až už má aspoň jeden bod každý kromě jednoho - tomu pak zůstane málo lichotivý titul "největší nemehlo".

Jednomu z hráčů zavážeme oči a postavíme ho doprostřed kruhu. Ostatní se kolem něho pohybuji v kruhu tak dlouho, dokud hráč uprostřed nařekne "Stop!". Na toto znamení se všichni musí zastavit. Hráč v kruhu pak rukou ukáže na jiného hráče, střední hráč mu pak přikáže, aby napodobil hlas některého zvířete, například kočky, psa, krávy, ovce, lva, osla, kachny, papouška, a snaží se po hlase uhodnout, který z hráčů to je. Jestliže hádá správně, oba si vymění úlohy. Když se zmýlí, hra se opakuje a střední hráč zůstává na svém místě.

Hráči by se měli snažit změnit co nejvíce hlas, když napodobují zvířata. Napodobování samo o sobě je veselá zábava. Hráči mohou i zastírat svou výšku a středního hráče tak oklamat, pokrčit kolena, aby se zdáli menší, nebo si stoupnout na špičky, aby se zdáli vyšší. Je-li hráčů třicet nebo více, postavíme do středu dva hráče.

Všichni hráči sedí ve velkém kruhu, jeden se zavázanýma očima stojí uprostřed. Každý hráč si vybere jméno některého města. Vedoucí si napíše jejich seznam a podle tohoto seznamu tu a tam zvolá např. "Rychlík jede z Prahy do Brna". Vybírá obvykle dva hráče, kteří sedí na opačných stranách kruhu. Ti, kdož představuji Prahu a Bratislavu, přeběhnou opatrně kruh a posadí se na druhé sedátko. Střední hráč se však snaží jednoho z nich chytit. Jestliže si už vyměnilo místa několik hráčů a střednímu se nepodařilo nikoho zajmout, vedoucí zvolá: "Všichni na cestu!" Na toto znamení musí každý vyskočit a přeběhnout na druhou stranu kruhu. Ve chvatu a zmatku, který nastane, se střednímu hráči podaří jistě někoho chytit. Chycený pak přebírá úlohu slepého a slepý bude představovat město místo něho.

Vybrané předměty musí být zcela jednoduché - špendlíky, uhlíky, pírko atd.

Hadač odejde z doslechu a družina si vybere nějakou věc. Pak zavolá hadače zpátky. Hadač může klást jakékoli otázky, na něž lze odpovědět slovy ,,ano" nebo ,,ne" Každému smí položit jen jednu otázku a počet otázek je omezeny obvykle na 10 až 15 podle toho, jak je hadač bystrý, a podle toho, jak je vybraná věc obtížná. Hadač zpravidla začíná takovými otázkami, aby zjistily zda vybraná věc patří do říše živočišné, rostlinné nebo nerostné. Potom klade postupně takové otázky, které co nejrychleji vylučují další a další možnosti, až dojde k vybrané věci.

Hráči sedí v kruhu. Jeden z nich začne těmito slovy : ,,Šel jsem do zoologické zahrady. . ." Soused po jeho pravé ruce se zeptá: ,,Cos tam viděl?', První odpoví: ,,Viděl jsem Iva.', Soused se pak obrátí ke svému sousedovi po pravé ruce a řekne: ,,Šel jsem do zoologické zahrady.', Pak zazní stejná otázka: ,,Cos tam viděl?', Druhý hráč musí opakovat odpověď prvního: ,,Viděl jsem lva', a k tomu přidá nějaké vlastní zvíře, např. ,,a opici',. Hra pokračuje dál, každý hráč položí stejnou otázku a odpoví svému sousedovi a přidá jméno některého dalšího zvířete. Podobně můžeme hrát hru na téma : ,,Zabalil jsem si kufr", Do kufru mohou být přidávány jakékoli vhodné nebo směšné věci.

Hráči sedí kolem velkého stolu nebo v lavicích. Rozdělí se na dvě družstva. Hra započne tak, že jedno družstvo dostane nějakou malou minci (korunu, padesátník). Na pokyn organizátora hry si začne družstvo, které dostalo minci jako první, podávat minci pod stolem. Po jisté době zvolá organizátor kapitán druhé družiny: "Ruce na stůl!" Všichni hráči z družstva, které mělo minci, položí ruce na stůl, dlaněmi dolů. Úkolem druhého družstva je hádat, který hráč prvního družstva má minci u sebe. Ale pozor! Každé družstvo má kapitána a jen ten může za družstvo hádat. Na koho kapitán ukáže, ten ukáže dlaně. Má-li minci, získává druhé družstvo bod. Pak si družstva úlohy vymění: které získá po 8-11 hrách více bodů, vítězí. (Lze modifikovat i tak, že se nehádá pouze člověk, ale i konkrétní ruka).

Hráči položí ruce na stůl nebo na lavici. Organizátor hry řekne "klepat" a sám klepe prsty do stolu. Ostatní dělají totéž. Když řekne "klid", přestanou všichni kle-pat; když dá povel "ruce dolů", dají všichni ruce pod stůl. Organizátor hry se snaží hráče splést: sám klepe, ale dává povel "ruce dolů!". Kdo se zmýlí, je vyřazen (nebo dá zástavu). Hru můžeme hrát také jako soutěž dvou družstev. Hra probíhá stejným způsobem, pouze hráči jsou rozděleni na dvě družstva. U každého družstva je jeden pomocník organizátora hry (rozhodčí), který počítá trestné body. Které družstvo dostane za čtyři (šest) minuty méně trestných bodů, vítězí.

Jeden hráč sedí na židli u stěny místnosti a má zavázané oči. Proti němu stojí ostatní členové družiny.

Hráči sedí u stolu a vedoucí hry pustí na stůl tužku (nejlépe zvláštní propisku a pod.) Pak určí, který další hráč hází tužkou, a to podle pravidla, které ostatní neznají a mají za úkol na ně přijít. Dále háže hráč určený vedoucím. Po tomto hodu vedoucí opět podle pravidla určí dalšího hráče atd. Pokud si nějaký hráč myslí, že zná ono pravidlo, nechá ho vedoucí určovat hráče a kontroluje ho. Pokud to vypadá, že hráč opravdu zná pravidlo, pošeptá je pro jistotu vedoucímu. Je-li správné, hráč vítězí. Jako pravidlo můžeme zvolit např. to, kdo první promluví po dopadu tužky. (Specielně toto pravidlo je vcelku těžké uhádnout).

Otázky, které mohou klást všichni po řadě, musí být takové, aby se podle odpovědí dalo usuzovat, jakou pozorovací schopnost má vybrané dítě.

Jeden z účastníků bude organizátorem. po řadě se obrací na všechny hráče a dává jim jakékoliv jednoduché otázky a vyžaduje okamžitě odpověz. Např.: "Kolik je ti let!", "S kým sedíš v lavici!", "Jakou má rád zavařeninu?" atd. Ten, koho se ptal, musí ihned cokoliv odpovědět, ale nesmí říci písmeno, na kterém se hráči předem domluvili. Zakázané bude např. písmeno "A". Je pochopitelné, že organizátor hry se bude snažit najít takové otázky, v jejichž odpovědi je těžké obejít se bez písmene "A". "Jak se jmenuješ?" - zeptá se třeba chlapce, který se jmenuje Karel. Ale ten nemůže říci své jméno. Musí si vymyslet nějakou jinou, třeba žertovnou odpověď. "Nemohu si vzpomenout!" - odpoví a obejde léčku, která byla na něho přichystána. A organizátor hry se hned se stejně neočekávanou otázkou obrátí na jiného hráče. Hra probíhá rychle, není dovoleno se dlouho rozmýšlet. Kdo dlouho přemýšlí nebo v roztržitosti použil ve své odpovědi zakázané písmeno, vystřídá organizátora a dává sám otázky. Vítězí ten, kdo se ani jednou nedal nachytat na léčku a odpovídal rychle a vynalézavě.

Požádáme hadače, aby na chvíli odešel z místnosti a domluvíme se na některém známém přísloví nebo na verši básně, kterou všichni znají. Dejme tomu, že jste se rozhodli schovat pořekadlo "čistota půl zdraví". Rozdělíme text na části: "čistota", "půl", "zdraví". Proč je nutné text takto rozdělit, vyplyne z dalšího popisu hry. Hadač se vrací. Oznamují mu, že je "schováno" pořekadlo a že on při jeho hledání může dát libovolné otázky některým třem hráčům. Hadač z toho pochopí, že text domluveného pořekadla je rozdělen na tři části a že první, komu dá otázku, musí do své odpovědi vložit první část smluveného textu, druhou část a třetí poslední část textu.

"Kde rostou citróny?" bude dejme tomu otázka druhému. Ten může odpovědět: "V teplých krajích. Některé se spotřebují přímo v zemi a asi půl sklizně se vyváží." A do poslední odpovědi je třeba "schovat" slovo "Zdraví".

"Co budeš dělat v neděli?" Odpověď: "Pojedeme s rodiči na výlet, abychom poznali zase nová místa kolem Prahy a upevnili si zdraví."

Rozdělíme družinu na dvě stejné skupiny a budeme předpokládat, že jsou to družstva připravená k soutěži se stoličkami. Dvě stoličky rozestavíme ve vzdálenosti 7-8 kroků od sebe. Na ně si sednou dva hráči (po jednom z každé skupiny), tváří obrácenou jedním směrem. Oba hráči se mají jen trochu projít, celkem 16 kroků, přičemž půjdou jedním směrem, ale po stranách myšleného obdélníku. Jeho rozměry jsou: dlouhé strany 5 kroků, krátké 3 kroky. Teoreticky po skončení této cesty se má každý vrátit na stejné místo odkud vyšel, tzn. ke své stoličce. Prakticky se to nemusí stát, protože půjdou se zavázanýma očima. Proto jediné, co můžeme poradit oběma "soupeřům" je, snažit se dělat stejné kroky a přesné obraty o 90 stupňů.

Hráčům zavážeme oči a upozorníme je, že jít a točit se mohou jen na povel. Přibližný sled povelů: vstát, 5 kroků vpřed, vpravo v bok, 3 kroky vpřed, vpravo v bok, ještě 5 kroků vpřed, vpravo v bok, a nakonec ještě poslední 3 kroky vpřed. Pak následuje závěrečný povel: "sednout si". Ve většině případů hráči nepůjdou přesně, a proto stolička zůstane někde stranou a bude třeba hmatat rukama kolem sebe a hledat ji. Kdo si první sedne na stoličku, stává se vítězem a získává pro své družstvo jeden bod. Potom se posadí na stoličky další dvojice "soupeřů" a hra pokračuje. Vítězí družstvo, které získalo více bodů.

Pověříme jednoho účastníka, aby potichu (v duchu) odříkával abecedu. Druhý, kterého rovněž určí organizátor hry, řekne v libovolném okamžiku dost a první oznámí písmeno, ke kterému právě došel. Nato si všichni hrající zaznamenají do rubrik tabulky patřičné slovo, začínající určeným písmenem. Ten, který je první hotov, řekne dost a všichni položí tužky a všem se spočítají body. Za slovo, které kromě jednoho účastníka nikdo nemá zapsáno, se počítá 10 bodů, za ostatní 5 bodů. Součet bodů každého jednotlivce si organizátor hry zaznamená. Hra se několikrát opakuje. Vítězí ten, kdo má nejvíc bodů. Je možné určit písmeno i jiným způsobem:

Jeden hráč je zahradníkem. Ostatní si zvolí jména květin. Vedoucí začne: "Šel zahradník do zahrady, utrhl tam karafiát." Koho jmenuje. ten povstane a řekne: "To nebyl karafiát, to byla fialka" apod. Fialka pokračuje a označí další květinu. Za omyl, dlouhé rozmýšlení dá se zástava. Obdobně se hraje táž hra pod názvem Na holuby. Hráči si rozdělí jména obilí a polních plodin, načež pořadatel začne: "Letěli holubi a vletěli do žita." Ostatní jako v minulé hře. Použij těchto her k opakování znalostí přírody.

Na podlaze je nakreslena řeka dvěma čarami vzdálenými od sebe asi 3 m. Družiny jsou rozděleny tak, že polovina jejich členů je na jednom, ostatní na druhém břehu řeky. První hráči každé družiny mají v ruce dva větší květinové hrnce (nebo v nouzi i dva kusy papíru).

Na daný povel se první postaví na okraj břehu, položí hrnec do řeky, stoupnou na něj oběma nohama, položí před sebe druhý hrnec, přestoupnou na něj, prvý hrnec položí před sebe a postupují takto až k druhému břehu. Tam odevzdají oba hrnce prvému hráči druhé skupiny své družiny a ten postupuje rovněž tímto způsobem k prvé-mu břehu. Hra pokračuje tak dlouho, až se obě skupiny družiny přebrodily na opačné břehy.

Spadne-li některý hráč do vody, vrátí se na břeh a začíná znovu. Družina, která se dříve přebrodila, vyhrává.

Je možné "povolit" více písmen najednou - ze čtyř (nejvíce z pěti) písmen.

Zde je znázorněn žebříček z podstatných jmen, který má 14 "příček".

HuLán, FaLeš, MaLše, GoLem, LeLek, JeLen, JíLec, OrLík, KoLík, JaLta, DáLka, ŽiLka, KoLín, HaLka, MaLta... Uspořádejte soutěž, kdo za pět minut napíše delší sloupec slov, zvítězí. Písmenem, které se ve slově opakuje, může být N, K, a jiné. Hru je možno ztížit. Místo slov s pěti písmeny je možno psát slova se sedmi písmeny. Opakující se písmeno bude na čtvrtém místě.

Mnohé děti mají poměrně malou zásobu slov. proto je třeba ji u nich rozšiřovat. K tomu pomáhá četba, ale i dobrá hra. Uspořádejte soutěže, kdo napíše více podstatných jmen začínajících stejným písmenem. První, kdo napsal sto slov, ohlásí to nahlas. Ostatní hráči přeruší psaní. Za každé slovo se jim potom započítává jeden bod. Tato hra není tak snadná, jak by se na první pohled zdálo. Proto počet slov zmenšíme u dětí mladšího věku na 50 nebo na 30. Stejně zmenšíme množství slov u samohlásek. Tuto hru můžeme omezit také časově. Například vyhrává ten, kdo za 10 minut napíše nejvíce slov.

Kbelík plný vody je umístěn v určité vzdálenosti od hráčů. Každý z hráčů je vybaven talířkem a lahví, se kterou není dovoleno hýbat. Hráči mají naplnit láhev vodou z kbelíku. Přelévat ji budou talířkem. Můžeme též na každém hráči žádat, aby naplnil svou láhev lžičkou. Nádoba musí být blízko láhve. pozor! Hrajeme-li v místnosti, musí být nádoba s vodou vhodně volena, aby hráči vodu nerozlili. Podmínky hry můžeme zpřísnit tím, že za rozlitou vodu stanovíme určitý počet trestných bodů. Jeden trestný bod znamená, že připočteme k času, který hráč potřeboval k naplnění láhve, jednu minutu.

Hra se hodí pro oddíl nebo větší počet dětí. Polovina hráčů se postaví po dvou do zástupu (dvojstupu), jeden zástup udělá čelem vzad tak, aby první i druhý zástup byl čelem ve směru pochodu a vždy levá ruka směřovala ven. Kolem těchto zástupů obchází druhá část hráčů, početnější o dva až tři členy, než kolik je účastníků hry, stojících v dvojstupu. Hráči stojící v zástupech dají vnější ruku tak, jako by chtěli nabídnout rámě, jak je znázorněno na obrázku. Pak při hudbě nebo i bez ní obchází hráči zástupy. Když hudba utichne (nebo na povel), snaží se hráči vzít za rámě některého z těch, kdož stojí v zástupu. Na koho se nedostává, musí se rychle snažit někoho uchopit. Běžet se může jen ve směru pochodu. Na koho se přece jen "rámě" nedostane, vypadá ze hry. Počet hráčů v zástupech se opět zmenší o dva až tři a tak hra pokračuje, až zůstane poslední z obcházejících hráčů. Potom si hráči úlohy vymění, obcházející utvoří zástupy atd.

Mezi oběma družstvy nakreslíme půlící čáru a na ni umístíme klobouk nebo míč, část oděvu nebo kámen. Družstva si rozdělí tajně čísla 1-X. Vedoucího hry vyvolá určité číslo a osoby s příslušným číslem (každý z jedné skupiny) se rozeběhnou ke klobouku. Kdo se k němu dostane dříve, odnese si ho, ale musí dát pozor, aby ho člen opačné skupiny nechytil. Vedoucí hry dá bod družstvu, kterému se podařilo klobouk ukořistit. Družstvo, které získalo víc klobouků, je vítězem.

Podle příkazu organizátora hry jedna skupina začíná "výzvu". Z pravé strany této řady vystupuje hráč. Přiběhne k protější řadě. Všichni hráči této řady k němu natáhnou pravou ruku dlaní nahoru. Hráč se dotkne rukou jednoho, druhého hráče a přitom hlasitě počítá: "Raz, dva, tři!" Jakmile se dotkne někoho po třetí, rychle utíká zpět ke své čáře. Hráč, kterého se dotkl jako třetího, musí ho dohonit dříve, než stačí přeběhnout čáru svého družstva. Jestliže dohonil "protivníka", vrací se na své místo do řady a chycený hráč se postaví za něho jako jeho zajatec. Jestliže se mu nepodařilo dohonit utíkajícího hráče, musí jít sám k němu do zajetí a postavit se za něho do jeho řady.

Může se stát, že hráč, za kterým stojí zajatec, sám nedohoní protivníka hráče a dostane se do zajetí. Jeho bývalý vězeň je tím osvobozen a vrací se zpět ke svému družstvu, znovu dostává právo hrát se svými kamarády. Délku hry stanoví organizátor hry podle uvážení. Vítězí to družstvo, které bude mít na konci hry za sebou více zajatců "protivníka". Hráči musí vědět, že mají právo (jestliže chtějí) dotknout se třikrát dlaně jednoho hráče. Hráči nesmějí spustit ruku ve chvíli, kdy se chce protivníkův hráč dotknout jejich dlaně. Hráč, který porušil pravidla, stává se zajatcem.

"Kře - pel - ka!"

Na znamení organizátora hry přistupujeme ke hře. První hráč jde k čáře, špičkami bot se jí dotýká a chodidla má vedle sebe. Skáče z místa co možno nejdále dopředu. Organizátor hry nebo jeden z hráčů označí na zemi délku jeho skoku (podle pat). Pak přichází první hráč druhého družstva, Postaví se na místo, kam předchozí hráč doskočil a skáče na opačnou stranu. Přeskočil-li výchozí čáru a doskočil za ní, znamená to, že získal pro své družstvo několik cm nebo naopak. Místo, kam doskočil, opět označíme. Pak znovu skáče zástupce prvního družstva na opačnou stranu atd.

Hru můžeme hrát na hřišti nebo planince přibližně 30x40 m. Hrají dvě stejně početná družstva. Hřiště rozdělíme na polovinu, na konci každé poloviny vyznačíme kruh o průměru 1 - 2 kroky. Do kruhu umístíme praporek, nebo nějakou část oděvu a pod. Každé družstvo brání svůj praporek, ale nesmí vstupovat do vyznačeného kruhu, který patří druhému družstvu. Úkolem je zmocnit se soupeřova praporku a dopravit ho na vlastní polovinu hřiště. Jenže na soupeřově území může být vetřelec chycen a musí čekat na místě chycení na vysvobození (plácnutí) od jiného člena svého družstva. Výjimku tvoří pouze kruh kolem praporku, kde jsou útočící hráči v bezpečí. Je-li chycen hráč při návratu s praporkem, zůstává na místě chycení jako obvykle a praporek se vrací zpět do kruhu. Může se stát, že zatímco hráč jednoho družstva odnáší praporek soupeře, soupeř současně odnáší praporek z druhé strany. Vítězí ten, kdo je dříve zpět na vlastní straně, nebo se hra prohlásí za nerozhodnou (pouze v případě, že oba hráči praporky donesou až na své území). Hra končí vítězstvím i tehdy, jsou-li všichni soupeřovi hráči polapeni.

Jeden z hráčů je jestřáb, ostatní jsou holubi. Organizátor hry se postaví stranou a zavolá "Holubi, do pole!"

Hráči stojící v čele družstev dostanou od organizátora hry míč. Na povel hodí každý míč co nejdále dopředu a hned běží pro míč protivníka. Kdo se dříve vrátí s míčem na start, získává pro své družstvo jeden bod. Po skončeném běhu předá hráč míč druhému členu družstva a postaví se na konec zástupu. Pak na znamení organizátora hry dvojice po dvojici hází míč a běhá pro něj. Zvítězí družstvo, které získá nejvíce bodů.

Tuto hru mohou hrát dvě družiny, ale každá plní své úkoly odděleně a v různých dobách. A teprve koncem hry se setkají. Setkání se však nemusí uskutečnit. Nejprve si řekneme, co musí udělat družina, která hru začíná. Dopoledne při procházce do okolí tábora zakreslí pionýři náčrt své cesty. Po půldruhém kilometru si vyberou místo, které by se mohlo stát konečným bodem cesty. Najdou zde nějaký předmět (např. pařez u cesty) a zakreslí jej do náčrtku. Bude se jim hodit.

Na cvičných pochodech se na konci cesty obyčejně nechává kontrolní znamení - třeba praporek - podle kterého se pak kontroluje správnost sestaveného náčrtku. Aby byla hra zajímavější, můžeme kontrolní znamení zaměnit dopisem, adresovaným druhé skupině. Tato družina musí najít lístek podle plánu cesty, který dostali. Nejlépe je sestavit si text dopisu předem a roztrhnout jej na dvě části, jednu část uschovat někde na konci cesty (např. V kořenech stromu) a nakreslit na pařezu smluvenou pochodovou značku, označující místo, kde dopis leží. Druhou část lístku dostane druhá družina společně s plánem cesty.

0 druhé družině si musíme pohovořit zvlášť. Především účast dětí ve hře musí být neočekávaná. Odpoledne si pozvete k sobě vedoucího družiny a uložíte mu spěšný úkol: přijít s celou družinou v určené době na stanovené místo a přitom mu předáte plán cesty spolu s polovinou lístku. Bude zřejmě vzrušen, ale snažte se ho uklidnit: podrobnosti najde v lístku. Budete s ním samozřejmě souhlasit, že úkol je dosud skutečně nejasný; i "určená hodina" a "určené místo", kam je třeba přijít, zůstaly zřejmě ve druhé části lístku, kterou je nutno najít na konci cesty. Ale protože "určená hodina" je možná už blízko a nelze ztrácet čas, vydá se družina ihned na cestu. V touto družinou pošleme pomocníka. Bude moci zhodnotit jak ty, kteří sestavovali náčrt cesty, tak i ty, kteří jej potom používali. Jestliže budou obě družiny šikovné, sejdou se všichni účastníci v určenou dobu (18 hod.) na určeném místě (fotbalové hřiště).

Po hodinovém až půldruhé hodiny dlouhém pochodu na výletě dáme všem účastníkům úkol, aby každý samostatně nakreslil náčrt cesty bez použití mapy v libovolném měřítku tak, aby mohl podle tohoto plánku jít ten, kdo nemá mapu. Kresliči používají mapových značek. Pro kontrolu můžeme jít zpět po téže cestě a prověřit, zda náčrtek byl nakreslen přesně nebo s chybami.

Přečtěte deset číslic, dvouciferných (například 84, 42, 11, 39 atd.). Pak se každý chopí tužky a snaží se napsat jich tolik, kolik si jich zapamatoval.

Jeden hráč začne vyprávět nějaký smyšlený příběh. Najednou se uprostřed věty zarazí a ukáže na libovolného hráče, který musí ihned pokračovat, aby po několika větách předal vyprávění třetímu. Tak se střídají všichni hráči.

Udělejte si malou kuličku z papíru ještě lepší je pingpongový míček). Pak se rozsaďte po všech stranách stolu a nakreslete křídou uprostřed okraje každé strany malou branku o šíři asi 10 cm. Výška branky je 5 cm. Hráč každé strany stolu hraje proti třem brankám stran ostatních. Branka je tedy, když kulička, poháněná po stole foukáním hráče, vběhne do některé z branek. Je-Ii vás málo na obsazení všech čtyř stran stolu, hrajte jen na dvou stranách.

Všichni hráči mají tužku a papír. Na dané znamení začne každý z vás psát do sloupečku pod sebe česká podstatná jména od písmene, které urči nejmladší z vás. Píše se přesné minutu. Čas kontroluje ten nejstarší. Vítězí závodník s největším počtem slov. Při dalším kole určuje začáteční písmeno zase jiný hráč a jiný kontroluje čas. Modifikace: Vedoucí pak řekne například "C 6". Značí to, že hráči musí rychle, každý zvlášť, vymýšlet taková česká podstatná jména, která začíná jí písmenem "C" a mají celkem 6 písmen.

Gonio je stanice, která radiotelegraficky vede letadlo v mize a ve tmě, aby vědělo, kde se nalézá a aby správně přistálo. V naší hře vypadá gonio takto: Ve vzdálenosti asi 50 kroků položíme na zem kus papíru nebo postavíme plechovku od konzervy atd. Jeden hráč si pak zaváže oči a jde k tomuto cíli poslepu. Druhý hráč vidí a tak "letadlu" (chlapci se zavázanýma očima) dává pískáním smluvené znamení. Například krátké přerušované pískáni značí "jdi pořád kupředu". Dlouhý hvizd značí ,jdi trochu vlevo" atd. Ještě zajímavější je, když letí letadla dvě (každé ke svému cíli) a každé je řízeno svým vlastním goniem. Které doletí k cíli dříve?

Když jsme se sešli na konečné stanici tramvaje, dal Tomek každému z nás suchou větévku zbavenou kůry, asi 20 cm dlouhou. Podepsali jsme si je a naším úkolem bylo: během cesty na tábořiště (asi hodinu cesty) své dřívko odhodit tak, aby to ostatní nezpozorovali - ale naopak sledovat, kdy některý z ostatních hráčů své dřívko odhodí. Přitom nesměl nikdo utíkat daleko kupředu, ani zůstávat pozadu. Jeden od druhého jsme směli být vzdáleni nejvýše 3 kroky. Kdo se zmocnil cizího odhozeného dřívka, získal bod. Bod obdržel i ten, kdo odhodil své dřívko tak, že to nikdo z ostatních nepostřehl. To se podařilo jedině Julkovi. Bylo možno znovu odhazovat i nalezená cizí dřívka. Hra se nám líbila, protože nám při ní pěkně uběhla cesta, kterou už dobře známe.

Tuto hru hrajeme na tábořišti za městem i u nás v ulici, kde není žádný provoz. Asi 40 kroků za zády hlavního trapera je na zemi čára, od níž se k němu nepozorovaně a hlavně velmi opatrně blíží ostatní hráči, obyčejní trapeři. Hlavní traper má právo kdykoli se znenadání prudce otočit (třeba jen hlavou); jakmile zpozoruje některého z obyčejných traperů v pohybu, pošle ho okamžitě zpět na čáru. Přistižený hráč nesmí odporovat, jde bez odmluvy k čáře, odkud teprve může znovu začít svou cestu k hlavnímu traperovi. Dokáže-li se některý z obyčejných traperů přiblížit k hlavnímu tak, že se může dotknout napřaženou rukou jeho zad, stává se sám hlavním traperem. - Hra je velmi napínavá, náramně veselá, i když je to někdy hrozně k vzteku, když nás hlavní traper žene třeba desetkrát zpět. Při "traperech" se cvičí nejen opatrnost, ale i ukázněnost a ovládání těla.

Vedoucí hry nepozorovaně ukryje někam poblíž tábořiště menši věc, například šálek, míček, krabičku apod. Úkrytem může být prohlubenina mezi kořeny stromů, houští, silniční můstek, větší kámen, kterým věc zakryje, hromada spadaného listí atd. Když předmět schová, spočítá si tajně, kolik kroků je úkryt vzdálen od středu tábořiště a pak oznámí ostatním, že tolik a tolik kroků ze středu tábora je věc schována. Neřekne ovšem, kterým směrem leží. To už musí každý hráč objevit sám. Může ale zhruba popsat místo úkrytu (například "blízko rostou fialové květiny", nebo, je to mezi kamením", "v blízkosti je staré ohniště", "směr severovýchodní" apod.). Vítězí ten, kdo jako první "poklad" objeví.

Před proslulým šéfpirátem z Ostrova pokladů se hrůzou třásli plavčíci všech obchodních lodí a dámy omdlévaly. Sotva zaslechly jeho jméno. Kdo však by k němu přehnanou úctu nechoval, to by byli zajisté stopaři. Otisk dřevěné nohy, která se většinou i hluboko boří, nemůže přehlédnout ani Indián v důchodu, ani žák pomocné školy vyzvědačské. Zvláště prochází-li se ukrutný mořský vlk měkkým terénem, ještě vlhkým od posledního deště. Vyberte mezi sebou Johna Silvera, obratného a vytrvalého běžce. Půjčete mu starou holínku, které nebude škoda, když její podpatek přiříznete do tvaru trojúhelníku, kruhu apod. A pak už záleží jen na jeho vynalézavosti, jak dlouhou a klikatou stopu vytvoří, než se s bedýnkou zlaťáků skryje v nějakém doupěti. Ještě poznámka k holince. Stopovací hry bývají oblíbené. Dá se tedy předpokládat, že je budete hrát častěji. Proto se vyptati botu nelikvidovat, nýbrž opatřit si stopovací želízka. Jsou to plíšky určitého tvaru, přiložené zespodu k botě a shora upevněné řemínky.

Nasbírejte v lese asi třicet šišek a rozházejte je na zasněžené louce tak. aby dopadly od vás ve vzdálenosti asi 10-40 metrů do neporušené sněhové přikrývky. Pak zavolejte kamarády a řekněte: "Dnes v noci přeletěl nad naším krajem meteor. Těsně před dopadem vybuchl a rozpadl se na drobné úlomky. Hledejte je ve sněhu. Je to ovšem hra a místo meteoritů leží na louce šišky. Zůstala po nich na povrchu viditelná stopa. Kdo jich nasbírá nejvíc?"

Oddíl se rozdělí na dvě nestejná družstva. V prvním se shromáždí tři čtvrtiny hráčů a budou představovat vlčí smečku. Druhé družstvo, početně slabší, jsou lovci. Vlci vyběhnou do zasněženého lesa. Unikají před lovci, kteří po krátkém prodleni vyrazili po jejich. stopách. Když vlky dostihnou. rozpoutá se mezi smečkou a lovci boj. Lovci zneškodňují vlky střelbou sněhovými koulemi, přičemž první zásah vlka pouze poraní, teprve druhý jej vyřadí definitivně. Lovec, kterého se některý vlk dotkne rukou, rovněž ze hry odchází. neboť "byl roztrhán". Vlci. mohou zpočátku využit té výhody. že vhodně stočí své stopy a zavedou nic netušící pronásledovatele přímo do svého "chřtánu". Bojuje se do konečného rozhodnuti.

Jsou to malé duté válce uplácané ze sněhu, v nichž stojí zapálená svíčka. Ve večerní tmě působí kouzelným dojmem, plamínek prozařuje tenké scény, připomíná světélkování majáku. Hráli jsme tuto hru jednou na začátku jarních prázdnin v Podkrkonoší, první večer na chatě, a dobře si pamatuji, jak mocně na nás zapůsobila.

Na přípravu si rezervujte dostatek času. V nepřehledném terénu postavte deset lampiček, rozžehněte v nich velké Svitky a ke každé položte značku. třeba mapovou či indiánskou. Nebo napište na kartičky krátké citáty, které se vám libí, případné je zašifrujte.

Pak hned začínáme nanovo. Boj trvá zpravidla jen několik minut, ale jsou to minuty nabité vzrušujícími přestřelkami. Předpokladem je ovšem poctivé jednání. Kdo nemá stoprocentní jistotu, že soupeře zasáhl, nesmí na něho pokřikovat a zlobit se a opačně, každý by se měl bez protestů posadit, škrábne-li ho letící střela jen nepatrně. Falešné obviňování a tvrdošíjné zapírání snadno přeroste v hádku a pokazí i tu nejlepší hru. Boj o pevnost je jedna z nejvděčnějších her, určité ji zopakujete i při dalších výletech.

Hráči stojí za jedním hadačem. Mlčky se dohodnou, kdo mu zaklepe na rameno. Bezprostředně po zaklepání se hadač otočí a hádá, kdo mu na rameno zaklepal. Pokud to uhodne, klepající hráč splní určitý úkol (např.: třikrát oběhnout kolem domu a pod.) a ostatní se mezitím schovají, dále se pokračuje jako ve schovávané. Pikolou je předem určené místo (obvykle místo klepání). Hadač je posledně nalezený hráč. Pokud hadač neuhodne, kdo klepal, splní tyto podmínky sám.

Když se zmýlí sám vedoucí hry, vypadne i on a jeho místo převezme jeho nejbližší levý soused, který za něj přidává slova. Zbudou-li pak ve hře již jen dva hráči, přidávají si slova vzájemně jeden druhému. Každý opakuje slova předchozího, ale hned k zim přidá nové slovo svoje. Kdo z obou vydrží déle, vyhrává.

Na čtvrtku si narýsujte mřížku (šachovnici) o 25 políčkách. Bude to pět řádek okének (políček). Všechny políčka jsou bílá, tedy nikoli jako na šachovnici střídavě černá - bílá. Potom vystřihněte z nějakého tuhého barevného kartónu dva čtverečky, dva trojúhelníky a dvě kolečka. Vedoucí hry těchto šest značek libovolně rozestaví do různých políček. Ostatní se na takto zaplněnou šachovnici potom minutu dívají, načež se šachovnice zakryje a nyní každý hráč má zpaměti namalovat na papír, na kterém políčku byla jaká značka postavena. Za správnou značku na správném místě obdrží hráč 2 body, za nesprávnou značku na správném políčku 1 bod, za značku na políčku, kde žádná značka být neměla, neobdrží ovšem nic.

Vedoucí si najde slovní kmen, například "stup", řekne jej chlapcům a ti na daný povel se snaží napsat co nejvíce slov se stejným kmenem. Například STUPeň, STUPátko, vSTUP, vSTUPné, záSTUP, trojSTUP, úSTUP, přesSTUPek, záSTUPce, atd.

Proti sobě v kruhu stojí dva hráči. Každý si založí ruce, stoupne si na jednu nohu a nyní do sebe začnou vrážet. Kdo po nárazu svého protivníka ztratí rovnováhu tak, že si musí stoupnout rychle na obě nohy, aby neupadl, dostává trestný bod. Kdo však z jakýchkoli důvodů (ať nárazem nebo svou vlastní neopatrností) přešlápne obvod kruhu, prohrál. Prohrává také ten, kdo sice nepřešlápl, ale má už celkem pět trestných bodů v jednom zápase.

Všem hráčům jsou zavázány oči šátkem. Hráči se pak uchopí za ruce, utvoří souvislý kruh a několikrát se zatočí, aby ztratili přehled směru. Potom na povel se pustí a snaží se dojít k praporku, který byl předem označen jako cíl. Po umluvené době (třeba 2 minuty) zůstanou slepci stát na povel "Stát!" Každému hráči se změří jeho vzdálenost od praporku. Kdo je nejblíže, dostane tolik bodů, kolik je hráčů, a ostatní vždy o bod méně.

Na louce jsou náhodně rozmístěny lístečky s čísly od 1 do 100. Družiny mají za úkol donést vedoucímu lístečky, jejichž součet dává číslo, které vedoucí vyhlásil. Bod dostává pouze ta družina, která přinese správný součet první. Ostatní pak musí lístečky vrátit na louku. Ohlásí-li některá družina, že požadované číslo nelze získat, a je-li to pravda, získává 2 body. Avšak není-li to pravda a některá jiná družina toto číslo získá, dostává 2 body tato družina a první družině se 2 body strhnou.

Vlajka se zapíchne do země doprostřed tábora. Je zvolen jeden hráč (tajně, aby o tom ostatní nevěděli), který má za úkol vlajku odnést na předem určené místo. Má na to např. celé dopoledne až do oběda. když se jej někdo při loupení dotkne, prohrál.

Na stožár se přiváže konec lana asi do 1.5 m od země. Druhý konec si přiváže hráč kolem pasu. Cílem hráče je obtočit bez pomoci rukou lano kolem totemu tak, aby se nikde nekřížil a nedotýkal země.

Každý si zatluče do země kolík tak, aby z něj nejméně 50 cm vyčnívalo nad zem. Na povel se všichni postaví jednou nohou na svůj kolík (druhá je ve vzduchu). Nohy se nesmějí dotýkat. Výměna nohy se smí uskutečnit pouze přeskokem. Kdo vydrží nejdéle, vyhrává.

Družiny mají za úkol překonat nějakým způsobem potok (samozřejmě se nesmí použít most). Na druhém břehu jsou na víčku položeny korálky. Za každý přenesený korálek je 1 bod. Každý může jít pouze jednou a nést pouze jeden korálek. Kdo se namočí, vypadává.

Družiny se připraví na čáru. Vedoucí řekne nějaký čas (5 sec. až minutu). Úkolem hráče, který je zrovna na řadě, je donést kolík co nejdále, zapíchnout jej do země a vrátit se ve stanoveném limitu. Kolík se nesmí házet. Kdo přiběhne po limitu, tomu se nepočítají žádné body. Vítězí ta družina, která má kolík nejdále. V této hře se postupně vystřídají všichni členové družiny.

Jsou určena dvě spolu sousedící (nejlépe obdélníková) území, na kterých jsou rozházeny lístečky. Každé ze dvou družstev má za úkol přenést co nejvíce lístečků na své území a zároveň bránit lístečky na svém území před ostatními. Na svém území mohou být ukořistěné lístečky umístěny kdekoliv, ale tak, aby nebyly všechny po hromadě. Hráč, který je chycen na nepřátelském území vypadává (popř. 3 min nehraje). Hrát může i družstvo třetí (cikáni), kteří se toulají, nikde nemají domov a pouze kradou. Své lístečky si odnášejí do skrýše mimo území. Každý smí vzít max. jeden lísteček za jeden přechod hranic.

Dva zápasníci se proti sobě kleknou na všechny čtyři. Mezi nimi uprostřed je čára. Oba mají mezi sebou napnutý řemen (za temenem hlavy). Na povel se snaží toho druhého přitáhnout k sobě. Původem je tato hra od Eskymáků z Aljašky.

Je určena trať, kterou musí hráč ujít (asi 10 m) tak, že má na sobě navěšeny kamarády. Kdo jich unese bez spadnutí nejvíce, vyhrává. Původem je tato hra od Eskymáků z Aljašky.

Na větev se pověsí provázek se zátěží (bota). Cílem hráče je vykopnout snožmo co nejvýše tak, aby se zátěže dotkl. Po každém úspěšném pokusu se dá provázek o kousek výš. Když hráč třikrát za sebou nedokopne tak končí a výsledek se zapíše. Původem je tato hra od Eskymáků z Aljašky.

Dva kůly zaražené v zemi a vzdálené od sebe asi 50 cm jsou pobity z jedné strany malými hřebíčky, majícími od sebe stejnou vzdálenost. Každý hráč má tři rovné pruty, které si může umístit do kterékoliv výšky na hřebíčky tak, aby byly vodorovně. Pak se snaží proutky přeskočit, aniž by je shodil. Počítá se nejvyšší proutek. Pro zpestření lze vzdálenost mezi hřebíky udávat v inčích (2.54 cm), stopách (12 inčů, 30.48 cm) a jardech (3 stopy, 91.44 cm)

Silák má za úkol udržet v obou rozpažených rukách závaží. Jakmile se mu úhel mezi paží a tělem zmenší pod 90 stupňů, tak se stopuje čas. Původem je tato hra od Eskymáků z Aljašky.

Úkolem siláka je udržet co nejdéle tyč v dlani jedné ruky a to tak, aby byla neustále vodorovně. Hrana dlaně se musí dotýkat konce tyče. Délka tyče může být určena s ohledem na stáří popř. výšku hráče. Původem je tato hra od Eskymáků z Aljašky.

Je vymezena nějaká trať dlouhá asi 10 m. Úkolem hráče je tuto trať projít bez dotyku země a to tak, že stojí každou nohou na jednom kutálejícím se špalíčku. Pro zjednodušení může mít hráč v rukou dlouhé bidlo, kterým se může odstrkovat.

Na kmeni stromu, který je vhodně umístěn vodorovně, jen kousek nad zemí, se označí (šátkem) polovina kmene. Obě družiny si stoupnou na svoji polovinu za sebe a do rukou chytnou provaz. Komu se podaří vydržet na kládě déle, vyhrál. Je dovoleno provazem cukat. Kdo šlápne na soupeřovu polovinu, nebo ze stromu spadne, vypadává.

Děti se rozdělí na několik skupin tak, aby v každé byl pouze jeden zástupce ze všech družin. Tyto skupinky jsou pak odvedeny do asi 200 metrové vzdálenosti od tábora. Na signál píšťalky, se snaží družiny dát dohromady, aniž by někdo promluvil. Která družina je v táboře první, vyhrává. Kdo je v průběhu hry z tábora vidět, vypadává. Hru lze hrát i v noci.

Každá družina dostane přiděleno několik symbolů (hvězdička, autíčko, sluníčko). Hráči si je připevní na záda. Pak se všichni rozmístí v určeném prostoru. Cílem každé družiny je co nejrychleji zjistit symboly ostatních družin. Nesmí se používat žádná forma fyzického doteku.

U hodinek se nastaví budík na nějaký čas v noci. Tento čas se dětem řekne. Pod hodinky se dá víčko s korálky. Kdo se v noci vzbudí a najde pípající hodinky, může si jeden korálek vzít. Nesmí ale nikomu říct, kde se hodinky nacházejí. Hodinky samy přestanou po čase pípat a tak je na hledání poměrně málo času. Po skončení pípání vedoucí hodinky i korálky odnese. Ráno se korálky vymění za body.

Je určena trať asi tak 10 m (třeba i slalom). Závodník má za úkol tuto trať absolvovat bez dotyku země chůzí na špalíčcích, které si přidržuje provázky (podrážka se neustále dotýká špalíčku). Spadne-li, vrací se na start.

Členové jedné družiny se postaví za sebe do řady a každou nohou si stoupnou na jedno prkno (všichni stojí levou na jednom prkně a pravou na druhém). První a poslední drží v ruce provaz, kterým mohou prkna ze země zvednout. Stejnoměrnou chůzí všech členů se pak družina snaží ujít co nejrychleji stanovený úsek.

Mezi stromy se napne "pavučina" z provazů. Úkolem členů družiny je co nejrychleji se dostat na druhou stranu pavučiny, aniž by se jí dotkli. Stejnou dírou smí prolézt pouze jeden člen družiny. Prolézajícímu smí samozřejmě pomáhat ostatní z družiny, ale pouze z té strany, kam patří. Počítá se počet členů, kteří prolezli bez dotyku.

Hráč si přiváže jeden konec provazu k pasu a druhý ke kůlu. Maximální vzdálenost, kam dosáhne je asi 5 m od kůlu. Do této plochy se rozmístí 10 kamenů. Úkolem hráče je tyto kameny chránit. Ostatní mají za úkol kameny obránci vzít. Koho se obránce dotkne, vypadává.

Družiny mají za úkol postavit z klacků co nejvyšší věž v určitém časovém intervalu (45 min). Klacky se mohou klást pouze vodorovně. Na základně (zda je to čtverec nebo trojúhelník) nezáleží.

Asi 20 m od cílových nádob je umístěn kýbl plný pitné vody (a několik kelímků na plnění pusy). Družina má za úkol naplnit svojí nádobu vodou z kýblu. Transportovat vodu je možné pouze v puse.

Mezi dvěma stromy je napnuté lano. Uprostřed je pod lanem čára. Na povel se obě družiny rozběhnou k lanu a mají za úkol přetáhnout celé lano na svoji polovinu. Nejdříve jej samozřejmě musí odvázat od stromu na straně soupeře.

Je určeno hrací pole (asi 20 x 60 m) rozdělené na dvě poloviny, každá družina má jednu. Na koncích těchto částí má každá družina umístěnu nepřátelskou vlajku. Okolo vlajek je asi 3 m kruh. Cílem je přenést soupeřovu vlajku na svoje pole. Kdo je chycen na nepřátelském území, může být osvobozen některým ze spoluhráčů (oboje dotykem). V kruhu okolo své vlajky jsou hráči v bezpečí. Vlajka se nesmí házet !

Asi 20 m od cílových nádob je umístěn kýbl plný pitné vody (a několik kelímků na plnění pusy). Družina má za úkol naplnit svojí nádobu vodou z kýblu. Transportovat vodu je možné pouze v puse.Běh s dlouhou kládou

Hráči utvoří kruh. Uprostřed kruhu stojí stará herka - alespoň čtyři hráči za sebou, držící se za pas. Úkolem hráčů v kruhu je trefit míčem starou herku do zadku. Herka se tomu samozřejmě snaží zabránit. Komu se to podaří, jde si stoupnout místo "hlavy" - prvního stojícího z herky. "Zadek" herky se postaví na místo úspěšného střelce. (Všichni hráči představující herku se o jedno místo posunou).

Jedno družstvo (střelci) se rozmístí podél lesní cesty. Každý si připraví zásobu bakulí. Druhé družstvo má za úkol projít touto cestou až k cíli (100 m od začátku). Každý střelec smí vystřelit na každého probíhajícího pouze jednou. Je-li běžec zasažen, zůstává stát na místě. Do pohybu se může dát až tehdy, když se chytne za pas některého nezasaženého spoluhráče. Počítá se, kolik běžců doběhlo až do cíle. Běžci jsou vypouštěni ze startu v intervalu 1 min.

Každá družina má svoji matyldu - vlastnoručně obarvený pingpongový míček. Všechny míčky jsou naráz hozeny do potoka. Cílem hráčů je dostat svoji matyldu do přístavu (asi 300 m po proudu), za pomoci klacků. Pakliže se loď dostane na souš, je vyřazena. Hráči se nesmí dotknout vody (pomáhat loďce v pohybu mohou pouze ze břehu nebo z kamenů v potoce). Pozn.: Pro zmírnění: za ztroskotání lodi na břehu, se dá pouze přičíst 1 min. Každá družina by měla mít svého rozhodčího.

V místnosti je o jednoho hráče více, než židlí v kruhu. Děti chodí dokola a na pokyn se každý snaží sednout na nějakou židli. Kdo přebývá si jde sednout a bere s sebou jednu židli. Hru lze zpestřit tím, že místo povelů hraje hudba, která na pokyn umlkne. A na povel "zpět" se mění směr chůze. V tom případě, kdo si sedne dříve, je vyřazen.

Do kýblu napuštěného vodou se doprostřed na dno postaví sklenka. Z 1.5 m vzdálenosti se mají hráči za úkol trefit do skleničky co nejvíce mincemi. Každá mince má jinou hodnotu a je tudíž jinak těžká. V případě rovnosti hozených mincí do skleničky, se počítá počet mincí v kýblu.

Hráči se rozestaví tak, aby okolo sebe měli patřičný prostor. Vedoucí říká strany a hráči se podle nich otáčí. Strany jsou následující: sever, jih, západ, východ, napravo, nalevo, dozadu, vítr (o 360 stupňů), bezvětří (nic). Kdo se splete nebo značně opozdí, vypadává. Pro ztížení může vedoucí hrát také, ale tak, že dělá jiné pohyby, než vysloví, čímž děti dokonale mate.